Od prvního ledna 2027 začne v Česku platit nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Tato dlouho připravovaná a loni v červenci schválená legislativa má pomoci uzdravit dlouhodobý bol české vědy – a to, že tu sice máme špičkové vědce a vědkyně, ale dostat jejich bádání do praxe se dlouhodobě daří s obtížemi.
Již název nového zákona mnohé napovídá – je to poprvé, co se sousloví transfer znalostí objevuje již v názvu legislativy.
Podle Martina Jambury, specialisty transferu znalostí a technologií Západočeské univerzity v Plzni, i tato zdánlivá maličkost může přenosu poznatků pomoci, aby na něj výzkumné organizace kladly patřičný důraz a věnovaly mu pozornost. V praxi to totiž znamená, že nejen poskytovatelé, ale i jednotlivé organizace, tedy například univerzity, musí mít plán, jak přenos znalostí z výzkumu do praxe podpoří.
Nový zákon také poprvé obsahuje definici transferu. „Jedná se opět o detail, nicméně je to další krok, který povede k vnímání transferu znalostí jako nedílné součásti výzkumu a vývoje,“ věří Jambura. Stejně tak jako velmi důležitý bod v novém zákoně vnímá povinnost výzkumných organizací zohlednit transfer znalostí už ve svých koncepcích. „Jedná se o další nástroj, který zviditelní téma transferu znalostí, pomůže mu stát se nedílnou součástí výzkumných organizací a přispěje ke změně mindsetu jejich zaměstnanců,“ je přesvědčen Jambura.
Stejně mluví Lucie Synková, manažerka transferu technologií z Mendelovy univerzity v Brně. Celkově nová podoba zákona podle ní dává firmám větší motivaci investovat do nových nápadů a inovací. „Z pohledu univerzit zároveň posiluje roli manažerů transferu technologií – ať už při rozhodování o nakládání s duševním vlastnictvím, nebo při nastavování pravidel spolupráce s aplikační sférou,“ zmiňuje Synková. I ona oceňuje, že výzkumné organizace i poskytovatelé podpory musí zahrnout transfer znalostí do svých strategických dokumentů.
Právě tento bod, byť se to může na první pohled zdát jako formalita, je zcela zásadní i pro Petra Suchomela, ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého. „Až dosud to totiž bylo spíše výjimkou. Mimo to zákon umožňuje využití institucionální podpory k založení spin-off společností, což by mohlo být poměrně zajímavým impulzem,“ míní Suchomel.
Transfer se bude lépe monitorovat
Další z novinek, které zákon přináší, je jednodušší zakládání spin-off společností výzkumných organizací, a to i za účelem reinvestování zisku do výzkumu. Nově také informační systém výzkumu, vývoje a inovací bude sbírat i data o spolupráci s podniky, o licencích, poradenství a spin-off aktivitách. „To umožní monitoring výkonu a dopadů transferu prostřednictvím centralizované databáze,“ vysvětluje Synková.
V novém zákoně jí udělala radost na první pohled nepatrná, ale významná změna v textu, která se týká vztahu transferu technologií a principu open science. V legislativě doslova stojí, že příjemce může odmítnout poskytnutí údajů z výzkumu v případech, kdy by jím došlo k zásahu do zájmu na transferu znalostí.
Pomoci to může například v situacích, kdy univerzita vyvíjí technologii s komerčním potenciálem a zveřejnění detailních dat by ohrozilo patentovou přihlášku nebo umožnilo třetí straně technologii zneužít. V takových případech má příjemce právo tyto údaje neposkytnout.
Další akademici a akademičky, kteří se transferu výsledků vědy do praxe věnují, vítají, že součástí nového zákona je podpora mladých talentů a vědeckých týmů. Zákon totiž podle nich klade důraz na rozvoj lidského kapitálu.
„Zavádí nástroje pro podporu mladých vědců, zjednodušuje administrativu grantových řízení a umožňuje flexibilnější reakce výzkumných týmů na aktuální společenské výzvy. Podporuje otevřenou vědu, etiku a vědeckou integritu, čímž zvyšuje důvěryhodnost českého výzkumu. Rovněž umožňuje lepší zapojení do mezinárodních projektů a závazků,“ říká Růžena Štemberková, vedoucí Kanceláře transferu technologií Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Malá motivace k zakládání spin-offů
I když nový zákon zavádí na univerzitách příznivější legislativní rámec, který by měl podpořit komercializaci výsledků jejich výzkumu, podle expertů a expertek má i svá slabá místa.
Například Lucie Synková má pocit, že dostatečně neřeší problematická témata jako nedostatek motivace a podpory pro akademiky a akademičky, kteří mají mít chuť vedle svých povinností ještě zvládnout zakládat spin-off.
„Chybí mi podpora kulturní změny v institucích. Univerzity často nemají jednotné standardy pro zakládání spin-offů ani transparentní struktury. Bez systematického vzdělávání a kultivačních kampaní zůstává spolupráce mezi vědou a podniky spíše dílčí. Nízká důvěra firem v univerzitní prostředí by mohla být řešena lépe skrze standardizované podmínky pro spin-offy, které by usnadnily vstup investorů do univerzitních příležitostí k transferu,“ míní Synková.
Transfer jako „nečistá motivace“
Proč se tedy poznatky českých vědců a vědkyň dostávají do praxe spíše pomalu? Překážek může být více a často se liší podle konkrétní instituce, oboru nebo typu výzkumu. V některých případech může jít o nedostatek zkušeností konkrétních výzkumníků, jinde o chybějící kapacity nebo čas.
„Zákon může některé z těchto bariér pomoci odstranit, ale jeho dopad bude záviset i na tom, jak se podaří nastavit prováděcí pravidla a jak se k němu jednotlivé instituce postaví. Na MENDELU například vnímám, že některé výzkumné týmy mají velmi kvalitní výsledky s aplikačním potenciálem, ale chybí jim zkušenost s ochranou duševního vlastnictví nebo s vyjednáváním s firmami,“ popisuje Synková. Zároveň výzkumníci transfer znalostí často vnímají jako vedlejší aktivitu, nikoli jako přirozenou součást výzkumné práce.
Kromě organizačních a kapacitních limitů se ale v praxi často objevuje i méně viditelná, ale velmi podstatná bariéra – obava akademiků, že je kolegové budou kvůli spolupráci s komerční sférou vnímat negativně.
„Někteří se bojí, že je budou kolegové považovat za nečistě motivované nebo že se odchylují od čisté vědy. Tento kulturní aspekt je těžko měřitelný, ale může mít zásadní vliv na ochotu vědců vstupovat do transferových aktivit. Změna v tomto směru vyžaduje nejen legislativní rámec, ale i dlouhodobou podporu a otevřenou komunikaci uvnitř akademické komunity,“ doporučuje Synková.
Přenos poznatků brzdí podle expertů a expertek také nedostatečná komunikace mezi výzkumnou a aplikační sférou. Průmysl často neví, jaký výzkum probíhá na výzkumných organizacích a jak by jej mohl využít. „Na druhé straně výzkumní pracovníci někdy nevnímají potřebu firem,“ dodává Jambura.
Dalším zpomalujícím faktorem je nestabilita kanceláří transferu znalostí. Většina transferových kanceláří v Česku totiž nemá stabilní rozpočet na svůj provoz, takže se tam střídají či chybějí zaměstnanci a zaměstnankyně a není možné dlouhodobě plánovat aktivity těchto kanceláří.
Podle Jambury by bylo vhodné také změnit systém hodnocení vědců a vědkyň. „Úspěšný patent, licence nebo založení spin-off firmy by měly být v kariérním postupu vědců postaveny na roveň tradičním výstupům, jako jsou například publikace,“ je přesvědčen Jambura.
Nová legislativa začíná platit se začátkem roku 2027 a je otázkou, za jak dlouho se začnou jednotlivé novinky projevovat v praxi. Oslovení experti a expertky na transfer se shodují, že projevení účinků bude postupné a nedá se očekávat, že velké změny přijdou hned. „Postupným začleňováním transferu jako nedílné součásti strategie výzkumných organizací a dlouhodobou podporou spin-off společností však bude postupně docházet k větší míře podpory a především lepšímu vnímání transferu v rámci celé ČR,“ myslí si Petr Suchomel.
Nejvíc spin-offů má Masarykova univerzita
Faktem je, že za posledních deset let Česko rozdíl ve své inovační výkonnosti oproti západoevropským zemím postupně vyrovnává. Od roku 2016 se inovační výkonnost České republiky zlepšila o 26 procent, přičemž polovina tohoto nárůstu podle Evropského inovačního scoreboardu proběhla v roce 2023. Česko je nyní v žebříčku evropských států lehce pod průměrem, je zařazeno do kategorie středně inovativní země. Předběhly jej však státy jako Kypr či Slovinsko.
Za hlavní brzdy transferu v České republice zmíněná studie označila málo mezinárodních patentových přihlášek, nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v populaci, a především nízkou vládní podporu výzkumu a vývoje v byznysové sféře.
Přesto na českých vysokých školách v posledních letech zazářilo několik projektů, které se skutečně dostaly z univerzitních laboratoří a vědeckých časopisů do praktického využití. Podařilo se to například týmu z VUT, který ve spolupráci s britskou University College London vyvinul optický 3D fotoakustický skener. Vznikal deset let a nyní dokáže lépe diagnostikovat cévní onemocnění, revmatoidní artritidu anebo zánětlivé stavy kůže. České univerzity zakládají také spin-off společnosti, jejich ucelený přehled poskytuje veřejná databáze Technické univerzity v Liberci. Nejvíce aktivních spin-offů má Masarykova univerzita v Brně, celkem čtrnáct aktivních firem spojených s univerzitním prostředím, druhé je Vysoké učení technické v Brně (VUT) s třináct aktivními firmami a následuje Univerzita Palackého v Olomouci (UPOL) s deseti činnými spin-offy.
Vídeňská univerzita nabízí programy pro zakládání spin-offů
Ideální stav inovativního prostředí, ve kterém se daří z výsledků vědy získávat praktický užitek pro společnost, by měl být podle expertů postavený na hlubší spolupráci univerzit, firem a poskytovatelů podpory, na vytváření klastrů, inkubátorů a podobně.
„Vzniká tak ucelený inovační ekosystém, ve kterém jsou výzkumné organizace doslova obklopeny klastry, startupy, VC fondy (fondy rizikového kapitálu, které investují do startupů, pozn. red.). Funguje tak jedinečné prostředí, ve kterém se na denní bázi potkávají všichni relevantní hráči a vytváří vhodné podmínky pro vznik nových myšlenek,“ popisuje Jambura.
V některých zemích je například běžná systematická podpora raných fází komercializace, takzvané proof-of-concept fondy, nebo mají univerzity dlouhodobě budované profesionální týmy pro transfer technologií s jasně určenými postupy a kompetencemi.
„Velkou zkušeností pro mne bylo osobní setkání a workshop na Technické univerzitě ve Vídni, kde nás zaujala práce Alexandry Negoescu a jejího týmu v rámci TU Wien Innovation Incubation Center (i²c). Centrum nabízí programy, které pomáhají vědcům rozvíjet podnikatelské dovednosti, validovat tržní potenciál jejich výzkumu a připravit se na založení spin-offu,“ popisuje Synková.
Zaujala ji zejména systematičnost, s jakou TU Wien podporuje akademiky a akademičky v přechodu k podnikání – od vzdělávání přes mentoring až po propojení s investory. „Je to skvělý příklad toho, jak může univerzita aktivně rozvíjet inovační kulturu,“ kvituje Synková.
Zdroj: Převzato z elektronického časopisu Universitas